Mnohé z toho, co popisuji na těchto webových stránkách by mohlo zajímat každého, kdo se pokoušel sledovat vývoj v kosmologii a fyzikální vědě v průběhu 20. století. Bylo to "Einsteinovo století" v tom smyslu, že fyzikové se shlukli jako ovce, aby následovali myšlenkové pochody jediného muže, Alberta Einsteina. Zav
edl nás do imaginárního světa takzvaného "čtyřrozměrného prostoru" nebo "časoprostoru". Je to svět, na který bychom měli nahlížet jako na virtuální realitu, v níž je čas smíchám se třemi rozměry prostoru a vytváří iluzi, která se stala drogou, jíž moderní fyzikové propadli.V době, kdy píši tyto řádky, rok 1997, se objevují známky, že Einsteinovy teorie speciální a obecné relativity vycházejí z módy. Nezavedly nás dál za bod, kterého Einstein dosáhl v roce 1916. Tyto teorie se ukázaly být slepou uličkou. V říši gravitace a elektrodynamiky vzájemně reagujících elektrických částic, čili na poli, jež zkoumal Einstein, je množství nevyřešených záhad, ale žádná z nich těmito metodami nebyla vyřešena. Einstein nikdy nepochopil spojovací článek, pomocí něhož může b
ýt gravitační síla vysvětlena pojmy elektromagnetismu.Pokud jsi, čtenáři, studentem fyziky, potom bych tě chtěl požádat, abys se podíval do svých učebnic fyziky, myslím do těch doporučovaných jako součást tvého ortodoxního studijního plánu. Můžeš tam nalézt něco, podle čeho se dozvíš, jak vypočítat velikost gravitační konstanty G pomocí fyzikálních konstant, které se týkají elektrických vlastností hmoty? Pokud ano, dej mi, prosím, vědět. Moje e-mailová adresa je
haspden@iee.org. Budu ti velmi vděčný.Možná jste zjistili, že Einsteinova teorie ve vašich učebnicích není diskutována, protože je považována za příliš pokročilou pro rozsah vašeho studia. Budete však vědět, jako součást obecných vědomostí, že se očekává, že Einsteina budete považovat za génia, který vymyslel formuli E=Mc
2. Prosím, nemyslete si, že říkám, že tato formule nemá platnost. Místo toho si uvědomte, že věda měla svůj historický vývoj. Tvrdím pouze, že ekvivalenci hmoty a energie, kterou rovnice představuje, neobjevil Einstein. Přeměna hmoty Slunce na energii, která může být vyzářena do prostoru, byl teoretický návrh britských vědců v časopise "Nature" a objevil se minimálně v jedné učebnici ještě před začátkem éry Einsteina (1905-1916). J.J. Thomson objevil elektron a dále vyvinul elektronovou teorii, v níž tvrdil, že elektromagnetický moment zvyšuje hmotnost-energii elektronu, aby bylo zabráněno elektronu překročit rychlost světla. To bylo stále ještě v 19. století.Útočím na Einsteinovu teorii s vědomím, že existuje životaschopná alternativa a že Einsteinova teorie je chybná v samých základech. Vyžaduje, aby rozměr času byl sloučen s prostorovými souřadnicemi, aby byla vytvořena pokřivená iluze reality. Je to absurdní představa. Pohybujeme se v prostor
u, který je třírozměrný a je to plynutí času, jež nám umožňuje přemisťovat se v tomto třírozměrném světě. To jsou celkem čtyři dimenze, ale nikoli čtyři dimenze "časoprostoru", jak ti, kdo dnes učí fyziku, vás nechávají věřit.Může to trvat dobrých 20 let, než alternativní fyzikální teorie konečně nahradí Einsteinovy doktríny. Tato alternativní teorie existuje. Byla vyvinuta v letech 1955-1975 a během tohoto období byla napůl vyřešena teorie gravitace. Tato nová teorie je všezahrnující. Rozšiřuje se do kvan
tového světa a obsahuje odvození gravitační konstanty G, o níž jsem se zmínil. A tak má vize pro rok 2020 je taková, že učitelé si v té době uvědomí, že celé dlouhotrvající tajemství gravitace bylo již dávno vyřešeno. V kosmologické vědě také dojde k revoluci vykořeněním hypotézy o stvoření, známé pod názvem teorie velkého třesku. Vesmír již nebude viděn jako rozpínající se rychlostí světla a gravitace bude pochopena dostatečně na to, aby se jednoznačně prohlásilo, že černé díry jsou nemožné.Pokud si myslíte, že to jsou prázdná slova a nemáte trpělivost číst dál bez jistého ujištění, že to, co říkám, má smysl, potom bych vás chtěl odkázat na jistou práci v univerzitní knihovně. Autor Dr.D.M. Eagles jí dal název 'A Comparison of Results of Various Theories for Four Fundamental Constants of Physics a byla publikována v International Journal of Theoretical Physics, sv. 15, str. 265-270 (1976). Dr. Eagles se v době, kdy psal tuto práci, věnoval výzkumu pro CSIRO National Measurement Laboratory australské vlády.
Resumé této výzkumné zprávy zní: "Byla provedena porovnání teoretických hodnot konstant jemné struktury od různých autorů pro poměry hmotností proton-elektron a muon-elektron a pro gravitační konstantu. Je ukázáno, že mřížková teorie éteru vyvinutá Aspdenem se nejlépe shoduje s experimentálními výsledky."
Jako tvůrce této alternativní teorie mohu říci, že tyto stránky jsou mými osobními zápisky. Je to sled přednášek, které mohou tvořit základ toho, co může být přednášeno na univerzitách studentům fyziky místo Einsteinovy teorie. Protože je mi 69 let (psáno v roce 1997), jistě chápete, proč jsem tento úvod nazval "VIZE 2020". Ve zbývajících letech mého života mohu udělat jen málo pro vzbuzení uvědomění vědecké komunity o této věci. Podrobně propracovaná teor
ie existuje. Existuje navzdory neochotě, skutečné nesnášenlivosti ze strany redaktorů a garantů vědeckých časopisů, když jsou konfrontováni s názorem, že Einsteinova cesta není cestou, po níž se ubírá matka Příroda. Mohu však doufat, že zdravý rozum nakonec převládne, a pokusím se předložit vám svou vizi věcí, které přijdou do roku 2020.Jestliže se divíte, proč toto všechno píši, potom má omluva je, že jsem strávil svůj život nikoli jako učitel, ani jako výzkumník, ale ve světě průmyslu jako pracovník technologického vývoje, ale to nevylučuje, abych nemohl být inspirován mou ranou průpravou ve fyzice. Většinu své pracovní kariéry jsem strávil u IBM v době, kdy motto společnosti MYSLI se vtíralo do našich mozků. Vzal jsem si ho k srdci. Vždy jsem měl požitek
z intelektuálních výzev kladených fyzikální vědou. Stala se mým koníčkem a mou posedlostí. Při svých objevech jsem měl štěstí, ve svých metodách jsem vždy věnoval pozornost zprávám o anomáliích během experimentů, které ležely jako překážky na mé zvolené cestě. Hledal jsem chyby ve výkladech jevů, které druzí přijímali bez otázek. Mou odměnou byla fascinující zjištění, o něž se na těchto stránkách s vámi opět podělím. Říkám "opět", protože tu a tam, kus po kuse, jsou podstatné části mých vědeckých prací zaznamenány ve vědecké literatuře. Cílem těchto internetových stránek je dát vše do perspektivy, abych usnadnil práci těm, kteří budou chtít mé objevy prověřit.Pokud tě, čtenáři, zajímá to, co říkám, a pokud snad bys chtěl být jedním z těch, kdo budou učit fyziku v roce 2020, potom tě žádám, abys si pořídil vlastní kopii toho, co píši v těchto přednáškách a schoval si je, abys se k nim v budoucnosti mohl vrátit. Možná budeš schopen začlenit mé objevy do své vlastní nauky a dál je rozvíjet a staneš se jedním z
těch, kteří provedou revoluci ve fyzice 21. století.Pokud jsi student, potom to, co říkám na těchto stránkách, tě může inspirovat k položení jistých otázek tvým učitelům. Jejich odpověď by ti měla říci, jak zdatní jsou ve své profesi, a nezapomeň, že právě oni by tě měli vyzbrojit, abys mohl čelit budoucím výzvám neustále se vyvíjející vědy. Nesmíš ukončit své studium s vírou, že kdybys dával větší pozor, potom bys, jako tví učitelé, znal odpovědi na všechny otázky. Ne, po ukončení tvých studií musíš vědě
t dost, abys byl schopen najít svou vlastní cestu v džungli, kde je stále co objevovat. Pokud tvůj učitel je schopen tě nasměrovat na neprozkoumané nebo na špatně zmapované území, které je třeba podrobně prozkoumat, potom takový učitel si zaslouží respekt. Pokud ti učitel říká, že na určité území nesmíš, protože je zakázané, potom si dej pozor na falešnou doktrínu a seber svou odvahu a jdi tajně, pokud to bude nutné, prozkoumat část tohoto území velmi opatrně sám.Na závěr této úvodní části vám povím jednu anekdotickou historku, která, jak uvidíte, se týká toho, co jsem právě řekl. V dávných dobách, které následovaly po vydání mé knihy
'The Theory of Gravitation' v roce 1966, mě doma navštívil mladý student jménem Paul Wesson. Zajímal se o tektonické desky a evoluci Země, což znamenalo, že ho zajímala kosmologie, gravitace a geomagnetismus. Kromě toho, v té době nějakým způsobem udělal dojem na Astronomer Royal, což mu zřejmě pomohlo v pozdějších letech publikovat velmi rozsáhlé pojednání v Quarterly Journal of the Royal Astronomical Society (Čtvrtletník Královské astronomické společnosti), přestože byl dosud v rané fázi svého akademického vzdělávání.Článek byl nazván:
'The Implications for Geophysics of Modern Cosmologies in which G is Variable' (Důsledky pro geofyziku moderních kosmologií, v níž G je proměnná) a byl publikován v roce 1973 ve 14. čísle tohoto časopisu na str. 9-64. Byla to velmi dlouhá vědecká práce. Pokud tě, čtenáři, zajímají kosmologické otázky a přistupuješ k tomuto předmětu spíš jako student s otevřenou myslí, potom ti navrhuji, abys tuto práci vyhledal ve tvé univerzitní knihovně.Na začátku této práce najdete zmínku o mě a níže budu citovat několik slov, které Wesson napsal o mé práci:
"Původ geomagnetismu jako kosmologický problém je ve zmateném stavu, jediné skutečně konzistentní vysvětlení pochází od Aspdena (1966), jehož teorie gravitace podle současných standardů trpí vážnými koncepčními vadami: teorie jako celek, a tudíž i aspekt magnetického, pole postrádá přívrženců."
Na Paula Wessona zapůsobilo to, co jsem mu řekl o své teorii při jeho návštěvě v mém domě natolik, že výše uvedená slova v roce 1973 zahrnul do svého přehledu kosmologie. Učinil závěr, že koncepční vady mé teorie nebyly takového rázu, že by trápily vědce 19. století. Tyto koncepční těžkosti vznikly pouze proto, že kosmologové 20. století rozhodli, že žádný éter neexistuje, a tak jakákoli teorie, která má za základ éter, je považována apriori za chybnou, ať je jakákoli.
Tato zmínka o zprávě Paula Wessona z roku 1973 měla ukázat, že má teorie, publikovaná v roce 1966, nebyla vědecké veřejnosti neznámá. Fakt, že byla a je kosmology, kteří ve skutečnosti dosud hledají pochopení geomagnetismu a gravitace, ignorována, svědčí o tom, že tak činí vědomě a záměrně. Domnívám se, že inteligentní akademická společnost by měla být připravena zhodnotit to, co jsem řekl o geomagnetismu a gravitaci, a ne mě jednoduše ignorovat. Pokud něco, co je v teoretické fyzice nové, je předkládáno k úvaze, ale je považováno za chybné, potom, zvláště v případě, že to bylo publikováno v uznávaném vědeckém časopise, by vědecká komunita měla upozornit na chyby.
Mimochodem, mohu říci, že když jsem jednoho dne udělal chybu ve svém návrhu na optický experiment, byla to pouze otázka měsíců, než někdo publikoval práci poukazující na tento nedostatek. Byla to chyba, která byla snadno odstraněna, a byl jsem rád, že byla napravena. Pokud však jde o moji teorii gravitace, nikdo nikdy nevznesl námitku. Má teorie "postrádá přívrženců", což znamená, že dosud leží na území nikoho, čeká, až éterický vítr zaduje z jedné či druhé strany do arény, v níž časoprostoroví kosmologové považují sami sebe za jediné gladiátory.
Avšak, pokud jde o Paula Wessona, výše uvedené komentáře nejsou jediným důvodem, proč zde jeho jméno zmiňuji. Krátce po jeho návštěvě u mě mi řekl, že půjde na Cambridge a požádá, aby mohl dělat doktorskou práci na téma, které se bude týkat hlubokého studia teorie gravitace, kterou já obhajuji. Potom mě zpětně informoval, že jeho učitel prohlásil toto téma za prázdné a že za žádných okolností nemůže vyhovět jeho žádosti provádět výzkum v oblasti, která se týká mé práce.
Paul Wesson se nevyhnutelně musel přizpůsobit a zařadit se do konvenční akademické komunity. Vím, že se stal profesorem na Kanadské univerzitě a divil bych se, kdyby si pamatoval mnoho z toho, co jsem mu řekl o gravitaci a éteru. Avšak mohu říci, že mě velice zajímalo, když něco publikoval ve Physical Review. Byl to článek D23 (8), str. 1703-1704 (1981). Práce měla název: 'Clue to the Unification of Gravitation and Particle Physics'. Objevil novou konstantu v astrofyzice, takovou, která svým významem může stát v řadě vedle Hubbleovy konstanty. Slyšeli jste o Wessonově konstantě? Pokud ne, jeho objev možná také skončil ztracen v archivech a - stejně jako mé objevy - byl pohřben na území nikoho. Pokud jde o mé věci, nechtěl jsem stát stranou a jen se dívat, a tak jsem napsal pojednání o subelektronu, které krátce shrnuji na svých webových stránkách. Vykopal jsem ho z hrobu, ale mohlo by vás zajímat.
"Subelektron" je název, který jsem použil k popisu nejdegenerativnější formy, kterou náboj éteru může mít.
Zde česky překlad končí. Možná se k němu někdy v budoucnu vrátím, pokud se Aspdenovými teoriemi začnu hlouběji zabývat. - Ladislav Kopecký.
The following text by H. Aspden is an item of Correspondence published in Nature, v. 319, 2nd January 1986 at p. 8.
This theorem is not often mentioned in scientific journals. It denies the possibility that an electric charge can be held stable solely under the electrostatic influence of other electric charge. It was used in a recent letter [Nature v. 317, p. 208; 1985] to refute a case put earlier by Berezin [Nature, v. 315, p.104; 1985]. It is as well to keep in mind that the Reverend Samuel Earnshaw developed his theorem with an eye to the constitution of the aether as a medium comprising a structured system of electric charges, separated by what, presumably, would be regarded as a truly void state of the vacuum. The theorem fails if the charges permeate a charge plenum or continuum having a charge density, because displacement can then be subject to a linear restoring force rate, owing to interaction with this continuum.
We have now come to accept that the vacuum medium does have some rather special characteristics and a possible structure, so it is not unlikely that it comprises electric charges permeating a charge plenum, notwithstanding the Earnshaw theorem. If this is the case, then the theorem cannot even be applied without some reservation when considering the mutual stability of charge in matter. The support for the structured vacuum is enhanced by the theoretical derivation of the fine-structure constant in terms of the geometrical features of an electrical charge system neutralized by a charge continuum. A value of the fine-structure constant in matching accord with its measurement at the level of one part in ten million has recently been reported from such analysis [Phys. Lett., 110A, 113; 1985].
To bring a little light relief into these lectures I should like, at the outset, to refer to something I read recently in a book I purchased at an airport bookstore when traveling on vacation. It was a Bantam Books 1995 edition of Stephen Hawking's 'A Brief History of Time' which had the sub-title 'From the Big Bang to Black Holes'. The book was billed on its own cover as 'The record-breaking bestseller now in paperback'.
Now, notwithstanding the fact that Stephen Hawking was said to hold Newton's chair as Lucasian Professor of Mathematics at Cambridge and to be 'widely considered to be the greatest scientific thinker since Newton and Einstein', I hold my ground in declaring that it is nonsense to believe in the Big Bang and the existence of Black Holes. I will give my reasons presently when I come to discuss how gravitation affects the formation of stars. What struck me with some force, when I read the text I have quoted in the paragraph above, was the opening sentence that introduced the bibliographic note about Stephen Hawking on page 221 of his book. It read: 'Stephen Hawking was born in Oxford in 1942, exactly 300 years after the death of Galileo'.
Was this a suggestion that the spirit of Galileo has been reincarnated in the body of Stephen Hawking? Am I supposed to believe from this that Stephen Hawking was destined from birth to be a scientist ranking with Galileo, Newton and Einstein owing to some divine intervention? No doubt some readers may believe there may be something in such a claim, especially if they happen to read elsewhere that Einstein was born in 1876, the very year in which the famous scientist Clerk Maxwell died.
Students of physics or mature philosophers alike should then ponder on how it is that the time lapse involved in such reincarnation is measured in centuries. The Earth makes 100 revolutions in a century. If the reincarnation is an act of God, why is it that God counts, as we have done, in the decimal system, rather than the binary logic as now used in computers, and refers to a 'clock' which takes it time from but one planet of a star amongst countless billions of stars in God's universe?
No, this 300 year time lapse between Galileo's death and Hawking's birth, is mere journalistic nonsense. It is exploitation by enterprise aimed at striking awe in a public ready to believe anything that is branded as science. I simply find it amusing and say that one really must judge a scientist on his merits and not on such notions about time of birth. However, just in case there are those who do want to believe in the reincarnation of scientific spirit with gaps measured in centuries, then I do not want to miss out in commanding attention myself. As author of these lectures, I should be accorded special attention, because I was born in 1927, whereas Isaac Newton died in 1727. Moreover, I first felt my inspiration concerning my theory of gravitation when I spent my three years of Ph.D. work as a Research Student at Trinity College, Cambridge. Trinity must surely have been haunted by Newton's spirit, because that was his college!
Of course, it may be that the word 'exactly' in the quoted reference to the 300 year connection between Galileo and Hawking meant the very day and month as well as the tricentennial year. In that case I can offer no matching competition, save to say that, if I were in charge of reincarnating a spirit, I would make the date of conception the anniversary date, because the biological separation of mother and child should follow without spiritual intervention after the clock has been set running by that act of conception.
In the latter case, then I can even make a better claim to spiritual reincarnation than can Stephen Hawking, because Newton died on March 20th and I was born on December 12th, 200 years, eight months and three weeks after Newton died. March 20th also features in my case history, in being the date in the year in which I was married in Cambridge and the date on which I received my Cambridge Ph.D. degree.
That said, I really think that if Newton's spirit played any role at all in inspiring me towards scientific achievement, it was a role he played with all the other students at Trinity College. Apart from his statue in the College Chapel, there was his penetrating stare as he looked down upon us from his portrait during the three or so years of taking our meals in the College Hall.
I therefore end these remarks by reserving the right we can all share of being able to criticize Stephen Hawking's authority on the subject of gravitation and as an advocate of Black Holes and their effect on electrons and positrons in space.
*