Mechanismy čerpání volné energie

(REGAUGING
and Multivalued Magnetic Scalar Potential:Master Overunity Mechanisms)
© Copyright 1996 by T.E. Bearden

 

Úvod

Toto je úplné uvolnění informací o principech činnosti tří elektromagnetických motorů s účinností vyšší než 100%, které jsou ve stádiu úspěšných prototypů nebo ve fázi pokročilého inženýrského vývoje. Mým cílem je poskytnout vysvětlení hlavních mechanismů čerpání tzv. volné energie, které tyto stroje využívají a upozornit výzkumníky a experimentátory, že tyto mechanismy jsou uváděny ve vědecké literatuře, ale přesto jsou málo známy většině elektrotechnických inženýrů. Má série článků [1] o motorech s účinností vyšší než 100% (angličtina používá jedním slovem nepřeložitelný nový výraz "overunity", který pro stručnost budeme v dalším textu také používat-pozn. překl.) pro The Virtual Times, internetový uzel www.hsv.com, pokrývá tyto tři motory, hlavní mechanismus rekalibrace, mnohohodnotový potenciál a několik dalších overunity mechanismů nebo navrhovaných mechanismů. Tento časopis nedávno vydal můj článek na internetu, který se jmenuje "The Master Principle of EM Overunity and the Japanese Overunity engines: A New Pearl Harbor?" (Hlavní princip EM overunity a japonské overunity motory: nový Pearl Harbor?) Článek má spoustu odkazů na prameny a poskytuje důkladné vysvětlení tří overunity zařízení: (1) Johnsonovy nelineární magnetické brány [2, 3], (2) Takahashiho motoru a (3) Kawaiova motoru.

Všechny tři motory používají rekalibraci magnetického skalárního potenciálu

Všechna tři zařízení volně asymetricky rekalibrují (získávají nebo ztrácejí, jak je potřeba) magnetickou skalární potenciální energii ve zvoleném asymetrickém rekalibračním sektoru [4, 5]. Johnson používá mnohohodnotový magnetický skalární potenciál k dosažení této rekalibrace pomocí rotoru složeného z permanentních magnetů, které vytvářejí nelineární magnetické pole, a staroru, rovněž složeného pouze z permanentních magnetů, bez jakéhokoli elektrického vstupu. Takahashi a Kawai používají vnější elektrický vstup pro vytvoření nebo změnu magnetického skalárního potenciálu v asymetrické rekalibrační sekci.

Konzervativní a nekonzervativní pole a mnohohodnotový potenciál (MHP)

Normální konstruktéři motorů pracují s konzervativními poli, která vyžadují jednohodnotové potenciály (viz obr. 1). Ti považují asymetrickou rekalibraci, stejně jako mnohohodnotový potenciál, za nešvar, neboť asymetrická rekalibrace může zahrnovat nekonzervativní elektromagnetická pole (viz obr. 2). Mnoho oblíbených zákonů "konstrukce motorů" a důvěrně známých zákonů elektrických a magnetických obvodů během asymetrické rekalibrace vezme za své. A tak elektrotechničtí inženýři silnoproudých zařízení konstruují konvenční elektromegnetické motory tak, aby se vyhnuli MHP nebo ho eliminovali. Na druhé straně, pokud záměrně vyvoláme a využijeme volný "skok" uloženého potenciálu energie, k němuž dojde v sektoru s MHP motoru, standardní teoretická analýza ukáže, že legitimně můžeme u motoru dosáhnout účinnosti vyšší než 100% (viz obr. 3). Poprvé jsem na tuto skutečnost upozornil v roce 1980 [6].

Mnohohodnotový potenciál (MHP) se často vyskytuje v přírodě

Mnohohodnotový potenciál se vyskytuje hojně v přírodě [7], zvláště u magnetů. Vlastně je spíše pravidlem než výjimkou. Přesto je MHP konvenčními konstruktéry motorů obvykle ignorován a mnoho elektrotechnických inženýrů o něm sotva kdy slyšelo. Symetrická rekalibrace [8] magnetického potenciálu mění pouze magnetický potenciál; silová pole samotná nemusí být měněna. Asymetrická rekalibrace také vytváří další silová pole, která mohou být využita pro napomáhání činnosti systému.
Nejsnadnějším způsobem asymetrické rekalibrace magnetického skalárního potenciálu u rotačního elektromagnetického motoru je prosté nabuzení cívky. Pokud je cívka orientována radiálně, její pole B nebude působit radiálně na rotor. Tangenciální pole, které bude výsledkem vytvoření magnetického skalárního potenciálu, způsobí buď (i) urychlení rotoru, nebo (ii) zpomalení rotoru. Zřejmě budeme chtít, aby asymetrická rekalibrace magnetického skalárního potenciálu buď rotor urychlila, nebo byla rovna nule, aby nedocházelo ke zpětnému tahu. Podle toho zvolíme polaritu a sílu magnetického skalárního potenciálu, vytvořeného radiální cívkou.
Pro ty, kteří nejsou obeznámeni s moderní kalibrační teorií (gauge theory), podotýkáme, že je plně v souladu s Maxwellovými rovnicemi, které jako první vytvořily skutečnou kalibrační teorii. Je jednoduše
volbou inženýrů, že neurčité potenciály Maxwellových rovnic jsou obvykle právě symetricky rekalibrovány. Využitím oblasti MHP a oblasti asymetrické rekalibrace v motoru je však vytvořena dodatečná "volná" síla, která umožňuje dosáhnout COP>1.0 (COP=Coefficient of Performance, čili účinnost).

Rekalibrace nás nestojí práci a může produkovat dodatečná ortogonální pole

Práce vyžaduje působení síly po dráze. Jelikož asymterická rekalibrace vytváří dodatečné síly, přítomné změny v silových polích mohou být užitečné. Přesněji řečeno, asymetrická rekalibrace systému nevyžaduje práci navíc. Avšak rekalibrace volně vytváří dodatečná silová pole, která jsou kolmá k těm, která jsou již přítomná před rekalibrací, v závislosti na vztazích mezi rekalibrovaným potenciálem a různými potenciály v přilehlých oblastech, které jsou na něj kolmé. Podívejme se na to podrobněji na obr. 4.

Platí W = F·ds. Tj., práce je konána působením síly pouze ve směru pohybu. Pomocná síla pole B2, vytvořeného kolmo na radiální silové pole B1 ve statorové cívce A, může konat tečnou práci s rotorem C bez jakéhokoli dodatečného "příkonu" nebo účinku na radiální cívku, jiného než normální příkon použitý pro vytvoření primárního pole B1. Jednoduše řečeno, radiální síly nekonají práci kolmo na jejich směr. Avšak v pevném bodě statoru S1, kde radiální magnetická síla B1 existuje, magnetický skalární potenciál F1 také existuje. V další tečné pozici statoru S2 existuje skalární potenciál F2. Pokud F1-F2>0, potom mezi S1 a S2 existuje magnetické pole B2. Volbou vhodné síly a polarity F1 můžeme docílit toho, že magnetické pole B2 bude napomáhat rotaci rotoru C. Při nevhodné volbě bude naopak působit proti a bude brzdit rotor. Zkrátka, tečná zpětná síla, která normálně existuje mezi F1 a F2 ve zpomalovacím sektoru, může být obrácena a urychlovat rotor C v tomto sektoru bez nutnosti vynakládání dodatečné práce ve statorové cívce A nebo ve statorovém elektromagnetu P, když jsou síla a polarita F1 rekalibrovány. Zkrátka, můžeme asymetricky rekalibrovat v normální oblasti zpětného tahu a sílu zpětného tahu obrátit tak, aby působil pozitivní zrychlení.

To Johnsonův i Takahashiho motor motor dělá. Johnsonův motor asymetricky rekalibruje pomocí složité konstrukce statorových magnetů (viz obr. 5), která poskytuje MHP. Takahashiho motor (viz obr. 6) asymetricky rekalibruje využitím radiální cívky, kterou protéká slabý proud, kde proud je ostře přerušen a vytváří vysoký skalární potenciál, čímž dochází "téměř zdarma" k rekalibraci.

 

Rekalibrace je volné čerpání elektrické nebo magnetické energie

Sektor asymetrické rekalibrace rotačního elektromagnetického motoru je obdobou tankování paliva do auta u benzínové stanice: Během rekalibrace je systém "otevřený" a dostává potenciál energie z okolního vakua -- s výjimkou energie k buzení cívky je čerpání energie zdarma (viz obr. 3). Nadbytek energie z vakua je dodán do systému během skoku potenciálu díky asymetrické rekalibraci a tato energie může být spotřebována v zátěži během zbytku rotačního cyklu -- stejně jako natankovaný automobil může spotřebovávat energii paliva pro svůj pohon, dokud není třeba znova natankovat.
Použitím jednoho ne
bo obou těchto hlavních principů, tj. (i) asymetrické rekalibrace potenciální energie systému a (ii) mnohohodnotového potenciálu pro asymetrickou rekalibraci, mohou elektromagnetické motory vykazovat COP>1.0 bez porušení zákonů fyziky, termodynamiky, Maxwellových rovnic nebo zákonů pokročilé elektrodynamiky. A motor pouze s permanentními magnety může pohánět sám sebe a svou zátěž.

Johnsonova magnetická brána produkující sílu

Obrázek 5 schématicky ilustruje činnost magnetické brány v Johnsonově motoru s permanentními magnety. Jak Johnson ukázal, použitím mnohohodnotového potenciálu v jeho branách, je magnet rotoru přitahován do oblasti vysoce nelineární statorové brány, kde je MHP. Rotorový magnet, když vstoupí do MHP, setká se s dramatickým skokem statorového magnetického skalárního potenciálu se změnou polarity. To způsobí náhlé urychlení tečné síly v oblasti, která by jinak byla oblastí zpětného tahu. Tato urychlující síla pohání a urychluje rotorový magnet skrze bránu a za ni.
Přesné měření síly prováděné v intervalech 0,01 sekundy dokazuje, že k tomu dochází, když rotor prochází Johnsonovou bránou. Reprezentativní zobrazení takového měření síly je provedeno tečkovanou čarou na obr. 3.
Joh
nson tedy používá vysoce nelineární soustavu magnetů speciální konstrukce k vytvoření MHP v jeho bráně. MHP vytváří "magnetický potenciálový skok" a obrácení (jinak) zpětného tahu rotoru, když magnet opouští bránu. Zkrátka, v Johnsonově motoru je systém automaticky "natankován" v sektoru asymetrické rekalibrace, který potom pokračuje v rotaci a dodává energii do zátěže.

Takahashiho motor

Obrázek 6 schématicky znázorňuje činnost Takahashiho motoru. Zde množina permanentních magnetů, každý v určitém úhlu k různým radiálním liniím zařízení, tvoří mírně se rozšiřující stator ve tvaru spirály. Kruhový rotor s magnetem ve tvaru kruhové výseče je uložen uvnitř spirálového statoru. Na obrázku je ukázán motor, jehož rotor se točí ve směru hodinových ručiček. Pro demonstraci principu je na začátku šířka mezery 0,1 mm a na konci 5 mm.
Permanentní magnet rotoru je obrácen svým severním pólem vně rotoru. Permanentní magnety statoru jsou otočeny severním pólem směrem k rotoru, ale pod u
rčitým úhlem.
Mezi magnetickými póly rotoru a statoru je nelineární magnetické pole, které urychluje rotor ve směru hodinových ručiček z polohy 1 (kde vzduchová mezera je minimální) do polohy 2 (kde vzduchová mezera dosahuje maxima).
Kdyby tam nebylo nic j
iného, Takahashiho motor by neměl účinnost vyšší než jedna, protože tečné pole je konzervativní. Když rotor dosáhne maximální mezery ve statoru mezi body 2 a 1, je třeba vykonat práci pro překonání mrtvého bodu, aby se rotor dostal do bodu 1. Pokud by neexistovalo tření, kinetická energie rotoru v bodě 1 by se přesně rovnala práci potřebné k tomu, aby se rotor dostal z polohy 2 do polohy 1.
Nyní využijeme magnetický skalární potenciál, abychom prozkoumali novou situaci na konci mezery.
Uvažujme, že magnet
rotoru jde z polohy 1 do polohy 2 (urychlující část cyklu, motor bude dodávat výkon do zátěže) a potom z polohy 2 do polohy 1 (kde magnetostatický skalární potenciál musí být asymetricky rekalibrován, aby dosáhl potenciálu v bodě 1 nebo ještě většího). Tj. v bodě 2 musí proběhnout asymetrická rekalibrace, aby se rotor dostal do bodu 1, kde je vyšší magnetostatický potenciál.
U konvenčních strojů je k uvedení stroje do počátečních podmínek použita vnější energie, která v systému vykoná hrubou práci. V současnosti inženýři automaticky předpokládají, že COP<1.0 bez výjimky, protože práce, kterou bylo třeba vynaložit na uvedení stroje do počátečního stavu byla vždy rovna maximálně teoretickému výstupu energie do zátěže během části cyklu z bodu 2 do bodu 1 plus ztráty.
Takže my musíme jednoduše provést asymetrickou rekalibraci nebo RESET systému bez vykonání tečné práce proti "zpětnému tahu" rotoru. Pro tento účel je využit elektromagnet k překonání "mrtvé polohy" rotoru. Malý proud aktivuje cívku, která přitáhn
e magnet rotoru a umožní rotoru překonat "mrtvou" polohu. Při rozpojování obvodu cívky elektromagnetu dojde k vytvoření vysokého potenciálu, který se snaží udržet proud protékající cívkou. Výsledkem je vytvoření silného magnetostatického skalárního potenciálu. Poznamenejme, že nemusí být vykonána žádná radiální práce ani na pólové nástavce rotoru, ani na rotor gradientem tohoto vysokého potenciálu, protože se nemohou pohybovat radiálně.
Potenciál na konci mezery je nyní vyšší než potenciál v pozici 1. Tudíž existuje tečné silové pole ve směru hodinových ručiček mezi potenciálem na konci mezery a nízkým potenciálem v pozici 1. Tato síla nemůže způsobit zpětný tah vůči pevnému statoru. Nemůže působit proti radiálnímu poli B, protože je k němu kolmá. Pomocná tečná síla ve směru hodinových ručiček tudíž působí na rotor a ten je urychlen a vtažen do bodu 1. V tomto bodě elektromagnet ztrácí svůj potenciál, ale motor je nyní asymetricky rekalibrován a rotor je nyní urychlován tangenciálním polem, vytvořeným permanentními magnety rotoru a statoru, ve směru hodinových ručiček.
Zkrátka, rotor zaznamenal náhlou změnu magnetostatického skalárního potenciálu od elektromagnetu ve statorové mezeře jako pseudo-MHP a systém obdržel ostrý příliv potenciální energie bez práce s výjimkou ztrát v elektromagnetickém obvodu. Jelikož ztráty lze minimalizovat konvenčními elektronickými technikami, motor poskytuje COP>1.0. Může tudíž vyrábět energii pro svůj pohon a zároveň pohánět zátěž.
Pokud bude umístěn v elektrickém vozidle s nezbytným spínacím obvodem a pomocným vybavením, řádně zkonstruovaný Takahashiho motor a jeho odvozeniny by měly být schopny nastartovat z konvenční baterie, potom svižně pohánět vozidlo, napájet příslušenství a dobíjet svou vlastní baterii -- to všechno současně.

Kawaiův motor

Obrázek 7 ukazuje osm poloh rotoru typického Kewaiova motoru, převzatých z Kawaiova patentu [9]. Toto je jeden konec strany rotor/stator zařízení se dvěma rotory, kde shodná dvojice rotor/stator se nachází na druhé straně centrálního hřídele 11. Na obr. 7A magnetický obvod rotoru 14 má tři vnější zuby 14b rovnoměrně rozmístěné po obvodu rotoru a střídají se se třemi drážkami. Magnet 13 poskytuje zdroj magnetického toku, který teče přes vyniklé póly. Nenabuzenými elektromagnety, jejichž jádra 16c, 16d, 16g, 16h a 16k, 16l jsou zobrazena šedě, proudí magnetický tok z centrálního magnetu 13 ven přes zub 14b.
Na obr. 7B jsou nabuzeny elektromagnety 16a, 16e a 16d. Šedá oblast ukazuje ostrou konvergenci toku z magnetu 13 přes 14 a konec zubu 14b. Protože jsou elektromagnety polarizovány v přítažlivém módu, na rotor bude působit kroutící moment, který se bude snažit rozšířit cestu toku z magnetu 13 do aktivovaných elektromagnetů. Na rotor bude tedy působit kroutící moment ve směru hodinových ručiček [10]. Také si všimněte, že každý elektromagnet funguje nezávisle na dalších dvou.
Jak je ukázáno na obrázcích 7C, 7D, 7E a 7F, rotor pokračuje v otáčení ve směru hodinových ručiček a rozšiřuje cestu toku do tří aktivovaných elektromagnetů.
Na
obr. 7G je cesta toku do aktivovaných elektromagnetů plně rozšířená. Kromě toho, přední hrany tří zubů právě začínají vstupovat do domén dalších elektromagnetů 16j, 16b a 16f. Tato pozice se podobá původní pozici zobrazené na obr. 7B. Elektromagnety 16i, 16a a 16e jsou proto deaktivovány a aktivovány jsou elektromagnety 16j, 16b a 16f. Zde dochází k asymetrické rekalibraci a motor je nastaven do původní pozice zobrazené na obr. 7B. A začíná další pracovní cyklus. Jak můžete vidět, při každé otáčce rotoru každý ze tří zubů rotoru bude asymetricky rekalibrován 12-krát. Během jedné otáčky dojde tedy ke 36 rekalibracím.
Každá statorová cívka je nabuzena v okamžiku, kdy zub vstupuje do
její domény. Je buzena v přítažlivém módu vzhledem ke kruhovému magnetu umístěnému kolem hřídele. Tok v magnetickém obvodu "skočí" z plně rozšířeného toku (a malého nebo mizícího radiálního kroutícího momentu rotoru) na zúžený tok (s maximálním radiálním kroutícím momentem rotoru ve směru hodinových ručiček). Každá cívka je odpojena od proudu ještě předtím, než začne působit radiální zpětnou elektromotrickou silou na rotor. A tak Kawaiův motor používá normální magnetické přitahování k urychlení rotoru na malou vzdálenost, potom asymetricky rekalibruje na nulu, aby eliminoval zpětný tah.
Pro značný výkon a hladkost chodu Kawaiův motor používá velký počet asymetrických rekalibrací během jedné otáčky - 36 na každé straně, což je pro obě strany 72. Silové pole každé cívky, doprovázené zvýšením magnetostatického skalárního potenciálu, je orientováno radiálně dovnitř, takže radiální práce nemůže být vykonána cívkou na rotor, protože se rotor radiálně neposouvá. Je využito počáteční akcelerace ve směru hodinových ručiček a potom asymetrická rekalibrace eliminuje tah proti směru hodinových ručiček, který by se uplatnil bez asymetrické rekalibrace.
Hlavní výhodou Kawaiova motoru je, že (i) v něm dochází k velkému počtu asymetrických rekalibrací během jedné otáčky rot
oru, což umožňuje dosáhnout vysokého poměru výkon-hmotnost, (ii) každý elektromagnet je nabuzen pouze tehdy, když pozitivně přispívá k tahu ve směru hodinových ručiček a (iii) každá cívka je odbuzena, aby asymetricky rekalibrovala systém během časových úseků periody, kdy by cívka jinak vytvářela zpětný tah (kroutící moment proti směru hodinových ručiček), pokud by zůstala nabuzená.
Takže Kawaiův motor dělá to, co slibuje: Dramaticky redukuje nebo eliminuje zpětný tah statorových elektromagnetů , protože zde neexistuje žádné pole, které by ho vytvářelo. Cyklus konzervativního pole je takový, v němž je zpětný tah roven tahu dopřednému. Eliminace části cyklu, která odpovídá zpětnému tahu je určitou formou asymetrické rekalibrace, a dělá pole vysoce nekonzervativním. Všimněte si, že toho bylo dosažena změnou magnetostatického skalárního potenciálu, který byl nastaven na nulovou hodnotu demagnetizací cívky během zpětné části jinak konzervativního cyklu. Kawaiův motor tudíž používá asymetrickou kalibraci a nekonzervativní pole k dosažení COP>1.0.

Činnost v uzavřené smyčce (samonapájení)

Kawaiův a Takahashiho motor vyžadují vnější napájení. Avšak oba motory jsou technicky schopné dosáhnout vyšší účinnosti než 100% -- například v Kawaiově patentu je uváděna účinnost 318%. Je zřejmé, že takový systém může tvořit uzavřenou smyčku jednoduše tak, že motor bude pohánět generátor a pomocí kladné zpětné vazby bude pohánět motor a zároveň dodávat energii do zátěže.
Johnsonův motor je již inherentně samonapájející se, protože
nepotřebuje žádný viditelný vnější zdroj energie. V každém takovém samonapájejícím motoru je využíván stálý vstup energie z vakua. Dochází zde k prudké výměně energie mezi virtuálními fotony a částicemi a atomy tvořícími magnety. Magnet jednoduše funguje jako brána, v níž dochází k výměně energie, stejně jako u dipólu jakéhokoli zdroje elektrické energie.

Závěr

V současné době tito tři vynálezci vyvinuli prototypy motorů, které (1) vykazují COP>1.0 a (2) aplikují mnohohodnotvý potenciál, pseudo-mnohohodnotvý potenciál nebo asymetrickou rekalibraci, nebo obojí. Johnsonův motor nepotřebuje žádný vnější zdroj energie. Takahashiho a Kawaiův motor jsou schopné pracovat v samonapájející se uzavřené smyčce. Zdálo by se, že všechny tři motory by měly být plně vyvinuty a uvedeny na světový trh [11]. Věříme, že tyto tři motory, spolu s Pattersonovým článkem [12], nás uvedou do nového věku levné, čisté energie pro všechny.

 

 

Footnotes

[1] The articles can be downloaded for free; the magazine is funded by its advertising. The articles, of course, remain copyrighted and may not be sold without permission of the copyright holder.

[2] See T.E. Bearden, "On Rotary Permanent Magnet Motors and 'Free' Energy," Raum&Zeit, 1(3), Aug.-Sep. 1989, p. 43-53 for a discussion of rotary magnetic motors. In this article I pointed out that a partial phase conjugation was obtained in the Johnson permanent magnet engine. Deliberately omitted was the fact that this was obtained by a scalar magnetic multivalued potential (MVP) in the stator section. Roughly, a magnetic scalar potential can be thought of as a "pole" or "pole-strength." It involves a magnetic polarity as well as a magnitude. By properly arranging the highly nonlinear magnets used in the assembly of his stator gate, Johnson essentially accomplishes an MVP in the middle of his stator gate. The incoming rotor encounters the MVP and a sudden "jump" or "step change" of the magnetic potential, including a change of polarity. Since a change of magnetic polarity may also be regarded as a phase conjugation of a pole, the connection can immediately be seen between the MVP-which can dramatically and suddenly change the magnetic polarity's sign-and a phase conjugated magnetic pole. The figure we include here shows the effect of the MVP as a phase conjugation.

[3] Johnson's first motor patent was Howard R. Johnson, "Permanent Magnet Motor." U.S. Patent No. 4,151,431. Apr. 24, 1979. His second patent covered his special gate, which actually utilizes an MVP and boosting; see Howard R. Johnson, "Magnetic Force Generating Method and Apparatus." U.S. Patent No. 4,877,983, Oct. 31, 1989 [Filed Nov. 19, 1985]. His most recent patent is Howard R. Johnson, "Magnetic Propulsion System," U.S. Patent No. 5,402,021. Mar. 28, 1995. Johnson continues to be active in his overunity research and is in process of filing one or more additional patents at this time, at least one of which deals with his work in achieving a multivalued potential via a highly nonlinear stator permanent magnet "gate" assembly.

[4] Note that, in my previous article "Free Energy: The Final Secret," Explore, 4(3/4), 1993, p. 112-126, the shuttling of pure potential between isolated current loops is actually a work-free regauging of the potential energy of the receiving current loop. Electrical power sources do not furnish a single electron to a circuit; instead, the conduction electrons come from the conductive materials of the circuit (e.g., from the copper in the wiring). Hence electrical power sources cannot furnish current per se. What they do furnish is (i) Poynting energy flow S=EĄH, (ii) potential f, which flows as massless displacement current df/dt, and (iii) emf, which is simply the dipolar potential difference of the conductors. Specifically, all that an electrical power source does is A-regauge its external circuit.

[5] All electrical sources are already free energy sources. A source will furnish energy flow (i.e., Poynting S-flow) indefinitely, so long as part of its energy flow that is collected in the exterior circuit is not utilized to drive the spent (depotentialized) electrons back through the source's back emf, thereby performing work inside the source to destroy its bipolar separation of charges. Ironically, we have never built anything but free energy sources; we simply have been trained to use them in self-mutilating fashion.

[6] Tom Bearden, "A Direct 'Free Energy' Method," Astron Corporation, 1980. Internal private personal paper at the time, but long since unrestricted. Quite simply, very little attention was paid to it.

[7] E.g., see Z. Badics, "Transient eddy current field of current forced three-dimensional conductors," IEEE Transactions on Magnetics, 28(2), Mar. 1992, p. 1232-1234; P. Hammond and J. Penman, "Calculation of inductance and capacitance by means of dual energy principles," IEE Proceedings, 123(6), 1976, p. 554-559; P. Hammond and T.D. Ssiboukis, "Dual finite-element calculations for static electric and magnetic fields," IEE Proceedings A, 130(3), 1983, p. 105-111; J.N. Murrell and S. Carter, "Approximate single-valued representations of multivalued potential energy surfaces," Journal of Physical Chemistry, 88(21), Oct. 11, 1984, p. 4887-4891; and Yongzhong Huo, "A classification of thermodynamical potentials for two-variable transition systems," Meccanica [Netherlands], 30(5), Oct. 1995, p. 475-494.

[8] We painfully stress that regauging an electrical system can be as simple as obtaining a sudden jump in voltage, without concomitant increase in dq/dt. Magnetically, regauging appears as a sudden change in pole strength, or polarity, or both. If the regauging is deliberately arranged to result in a higher magnitude of magnetic scalar potential being "suddenly injected" into the regauging sector of a magnetic device, then that system has been momentarily "opened" thermodynamically and an additional amount of stored potential energy has "magically" appeared in the system, directly from the surrounding vacuum, and this energy has been or can be stored on magnetic poles in that regauging sector. Excellent experimental measurements of this effect have been rigorously demonstrated by Johnson's permanent magnet gate, in which a stator regauging section attracts a rotor permanent magnet into a multivalued potential region of the gate, whereupon the rotor experiences a repulsive, accelerating force which kicks the rotor on through the gate with a net acceleration boost. In short, Johnson's gate reverses what would otherwise be the "back-drag" region of a simple magnetic gate, very similar to Takahashi's regauging, except that Johnson's magnetic gate does not require any external electrical input. There is no question but that, with the patented Johnson gate, a rotary engine can be made whose only active parts are nonlinear permanent magnet assemblies.

[9] Teruo Kawai, "Motive Power Generating Device," U.S. Patent No. 5,436,518, July 25, 1995. Filed June 17, 1993. 16 claims, 19 drawing sheets.

[10] Note that the patent contains an error, stating at first that the torque and rotation are counterclockwise, then showing it moving correctly clockwise from figure to figure in the series.

[11] Perhaps 1996 is the year in which overunity electromagnetic engines may finally penetrate the scientific mind and convince the orthodox scientific and business communities.

[12] On ABC's Nightline network television program of February 8, 1996, the Patterson cell was shown. The demonstration cell produces 200 watts output power for one watt of input power. The cell has been independently tested and verified at several universities, by several reputable scientists. Two patents have already issued on the Patterson cell, and a third is processing. Motorola has made Patterson an offer to acquire his licensing rights for an undisclosed financial sum. Presently no one -- including Patterson himself, who is a chemist, a great inventor, and very much enjoying his work -- appears to know the causative mechanism that is evoked in the Patterson cell. We will advance an explanation of it in a future article.

Překlad z angličtiny: Ladislav Kopecký

Zdroj: http://www.cheniere.org