Padesátiletý Alistair Beckham byl úspěšný britský letecko-kosmický
projekční inženýr. Jeho specializací byl vývoj počítačového software pro složité
obranné systémy námořnictva. Podobně jako stovky dalších britských vědců
pracoval na pilotním programu pro americkou Strategickou obrannou iniciativu
(SDI = Strategic Defense Initiative) - známější pod názvem Hvězdné války. A
podobně jako nejméně 21 jeho kolegů zemřel neobvyklou násilnou smrtí. Bylo teplé
a slunečné nedělní odpoledne v srpnu 1988. Poté, co manželku odvezl do práce,
šel do kůlny a sedl si na bednu vedle dveří. Omotal si holý vodič kolem
hrudníku, připojil ho síťové šňůře a do úst si vložil kapesník. Potom sepnul
spínač.
Jeho smrtí přibylo na rostoucím seznamu britských vědců, kteří zemřeli nebo zmizeli za záhadných okolností od roku 1982, další jméno. Každý z nich byl uznávaným počítačovým odborníkem a pracoval na vysoce klasifikovaném (rozuměj - s vysokým stupněm utajení - pozn. překl.) projektu pro americký program Hvězdných válek. Žádný z nich neměl zjevný motiv, aby spáchal sebevraždu.
Britská vláda tvrdí, že tato úmrtí jsou dílem náhody. Britský tisk viní
stres. Jiní narážejí na podvodné vyšetřování hlavního smluvního partnera -
průmysl obrany. Příbuzní obětí nevědí, co si mají myslet.
"V jeho životě nebyla žádná jiná žena, ani v mém životě nebyl žádný jiný muž.
Měli jsme velmi dobrý vztah," říká Mary Beckhamová, vdova po Alistairovi.
"Nevíme, proč to udělal... pokud to udělal. A nevěřím, že si to udělal sám. Také
nevím, proč by volil zrovna tento způsob... Muselo v tom být něco..."
Řetěz neobjasněných úmrtí může být sledován do března 1982, kdy počítačový
vědec dr. Keith Bowden z univerzity v Essexu zemřel v troskách automobilu během
své cesta domů z Londýna, kde byl na nějaké společenské akci. Autority tvrdí, že
byl opilý. Jeho manželka a přátelé říkají něco jiného.
Bowden, 45 let, byl odborník na superpočítače a počítačové řízení letadel.
Byl spoluzakladatelem Katedry počítačových věd (Department of Computer
Sciencies) v Essexu a pracoval pro jednoho z hlavních smluvních partnerů z
Hvězdných válek v Anglii.
Jedné noci dokonale udržovaný Rover kličkoval po čtyřproudé dálnici a spadl s
mostu na násep zrušené železnice. Bowden byl nalezen mrtvý.
Během vyšetřování policie potvrdila, že hladina alkoholu v Bowdenově krvi
přesáhla zákonný limit a že jel příliš rychle. Jeho smrt byla prohlášena za
nešťastnou náhodu.
Manželka Hillary Bowdenová a její právník měli podezření, že byla zakrývána
pravda. Přátelé, s nimiž údajně strávil večer popírali, že Bowden pil. Potom zde
byl stav Bowdenova auta. "Můj právní zástupce nařídil, aby specialisté na nehody
prozkoumali automobil," vysvětluje paní Bowdenová. "Někdo odmontoval kola a
namontoval jiná, která byla stará s ojetými pneumatikami. Při vyšetřování to
nebylo bráno v úvahu. Někdo se zeptal, zda byl vůz v dobrém technickém stavu, a
odpověď zněla, ano."
Hillary, která byla ve stavu šoku, nikdy neprotestovala proti zveřejněnému
verdiktu. Přesto byla nadále přesvědčena, že někdo manipuloval s autem jejího
manžela. "Určitě to vypadalo jako špinavá hra," trvá na svém Hillary. O čtyři
roky později britský tisk konečně přidal Bowdenův případ do své rostoucí sbírky
dokumentů o nevyjasněných úmrtích vědců. Nejdříve se zdálo, že se jedná o dvě
vzájemně související smrti, potom šest, potom dvanáct - a náhle jich bylo 22.
Vezměme si případ sedmatřicetiletého Davida Sandse, staršího vědce v Easams,
který pracoval na vysoce citlivém, počítačem řízeném satelitním radarovém
systému. V březnu 1987 Sandsův vůz při cestě do zaměstnání prudce zatočil a
narazil do cihlové zdi výletní restaurace. Kufr jeho auta byl plný kanistrů s
benzínem. Automobil po nárazu explodoval.
Při nehodě byly nesrovnalosti a
chyběl motiv k sebevraždě, avšak koroner odmítl připustit, že mohlo jít o
zločin. Mezitím do tisku pronikly informace, že Sands byl vystaven obrovskému
emočnímu napětí.
Margaret Worth, Sandsova tchýně, tvrdí, že tyto pověsti jsou absolutně
nepravdivé. "Když David zemřel, byla to pro nás velká záhada," namítala. "Byl
velmi úspěšný. Byl také velmi sebejistý. Pro svou společnost získal velký
kontrakt a měl za to být štědře odměněn. Měl před sebou velmi jasnou budoucnost.
Týden předtím, než se mu to stalo, byl dokonale šťastný."
Tato vlna podezřelých neštěstí v ultra-tajném světě dokonalých zbraní
nezůstala bez povšimnutí vládou Spojených států. Minulý podzim americké
velvyslanectví v Londýně veřejně požadovalo britské ministerstvo obrany o úplné
vyšetření.
Někteří členové britského parlamentu, jako např. labouristický poslanec Doug
Hoyle, podobné požadavky vznášel po dobu více než dvou let. Vláda Thatcherové
odmítala zahájit jakékoli vyšetřování.
"Kolik lidí bude muset ještě umřít, než přinutíme vládu, aby nám dala
odpovědi?" ptá se Hoyle. "Z hlediska bezpečnosti bychom se my i Američané měli
zabývat jejich vyšetřováním." Pentagon odmítá tyto smrti komentovat. Avšak podle
zdrojů Reaganovy administrativy: "Nemůžeme to již ignorovat."
Zpravodajské služby Velké Británie a USA jsou se situací seznámeny. Když
londýnský Sunday Times minulé září zveřejnil podrobnosti dvanácti záhadných
úmrtí, zdroje na americkém velvyslanectví připustily, že vědí minimálně o deseti
dalších obětí, jejichž jména již byla poslána do Washingtonu. Zdroje dodaly, že
velvyslanectví monitorovalo zprávy o "záhadných smrtích" po dva roky.
Anglická zpravodajská služba ve dvacátém století utrpěla několik špionážních
skandálů, které ji poškodily. CIA může mít podezření, že úmrtí jsou známkou
úniku informací, že Hvězdné války byly prodány Rusům. Tito vědci byli možná
vydíráni, aby Moskvě dodávali klasifikovaná data, a nedokázali již snést
psychický tlak. kterému byli vystaveni. Jeden nebo více z nich mohlo narazit na
špionážní kruhy a je možné, že byli umlčeni.
Jak se vyjádřil londýnský dopisovatel NBC News Harry Champs, "Ve světě
špionáže existuje rčení: Podruhé - to může být náhoda, ale třikrát - to je
nepřátelská akce." Pokud jde o SDI, toto číslo bylo překročeno mnohonásobně.
Na oplátku vládě Thatcherové za její podporu programu Hvězdných válek v jeho
začátcích Reaganova administrativa slíbila řadu neobyčejně lukrativních
kontraktů v oblasti SDI pro britský obranný průmysl - kontrakty v hodnotě stovek
milionů dolarů si strádající britská ekonomika sotva mohla dovolit ztratit.
Británie má tradičně jeden z nejlepších obranných průmyslů na světě. Jeho
roční obrat prodeje zbraní do zámoří činí téměř 250 miliard dolarů. Publicita
špionážního skandálu Hvězdných válek by mohla tyto kontrakty značně ohrozit.
Zdá se, že jenom počáteční sliby premiérky Thatcherové způsobily, že USA tyto
kontrakty nezrušily. Americký zdroj z vysokých kruhů byl citován novinami Sunday
Times: "Kdyby se to stalo v Řecku, Brazílii, Španělsku nebo Argentině, nejednali
bychom s nimi v rukavičkách!" Problémem vlády Thatcherové je skandál kolem
Marconi Company Ltd., největšího kontraktora britského zbrojního průmyslu v
oblasti elektroniky. Mezi mrtvými je sedm vědců ze společnosti Marconi. Marconi,
která zaměstnává 50.000 lidí po celém světě, je dceřinnou společností britské
odnože společnosti General Electric (GE). GE nedávno zahájila vlastní vnitřní
vyšetřování. Přesto GE a Ministerstvo obrany stále tvrdí, že 22 úmrtí je
náhodných. Mluvčí Ministerstva obrany tvrdí, že nebyly nalezeny "žádné důkazy o
vzájemných souvislostech těchto případů." Avšak článek v britských novinách The
Independent tvrdí, že výskyt sebevražd mezi vědci ze společnosti Marconi je
dvakrát vyšší než je celostátní průměr u duševně nemocných jedinců. Buď Marconi
zaměstnává abnormálně labilní vědce, nebo je zde něco velmi neblahého. Dvě úmrtí
byla vynesena na světlo na podzim roku 1986. V průběhu několika týdnů po sobě
byli nalezeni mrtví dva vědci z Londýna od Marconiho ve 100 mil vzdáleném
Bristolu. Oba byli zapojeni do vývoje software pro obrovský, počítačem řízený
simulátor Hvězdných válek, ústřední bod Marconiho programu SDI. Oba pracovali na
simulátoru několik hodin před svou smrtí. Podobně jako ostatní, žádný z nich
neměl zjevný důvod k sebevraždě.
Vimal Dajibhai byl čtyřiadvacetiletý elektronický inženýr, který pracoval u
Marconi Underwater Systems v Croclex Green. V srpnu 1986 bylo jeho rozbité tělo
nalezeno na chodníku, 240 stop pod mostem Clifton Suspension Bridge v
Bristolu.
Při soudním vyšetřování nebylo možné zjistit, zda byl Dajibhai shozen s
mostu, nebo jestli skočil. Žádní svědkové nebyli. Verdikt zůstal otevřený.
Přesto se autority snažily případ uzavřít jako sebevraždu.
Policie dosvědčila, že Dajibhai trpěl depresemi, což jeho rodina a přátelé
rozhodně odmítli. Dajibhai v minulosti neměl absolutně žádné osobní nebo
emocionální problémy. Policie také tvrdila, že mrtvý popíjel s přítelem Heyatem
Shahem krátce před svou smrtí, a že v jeho autě byla nalezena láhev vína a dva
použité papírové kelímky. Přesto jeho auto nebylo nikdy soudně prozkoumáno a ti,
kdo Vimala znali, včetně Shaha, říkají, že ve svém životě alkohol nikdy nepil.
Investigativní žurnalisté našli rozpory v jiném důkazu. "V policejní zprávě je
uvedeno, že na levé hýždi Dajibhaiova těla byla nalezena stopa po vpichu,"
vysvětluje Tony Collins, který o tomto případu psal v britském časopise Computer
News. "To byl zřejmě důvod, proč byla jeho kremace odložena.
"Členům rodiny bylo řečeno, že tělo bylo odloženo pro další ohledání
patologem. To je normální. Potom, o několik měsíců později, policie uspořádala
tiskovou konferenci, na které oznámila, že na těle žádná stopa po vpichu nebyla,
že to byla rána způsobená zlomeninou kosti. "Původní koronerova zpráva je v
rozporu s tím, co o několik měsíců později říká policie," namítá Collins.
Úředníci si nevedli o nic lépe ani při druhém neštěstí v Bristolu. Policie se
mohla přetrhnout, jak se snažila najít motiv pro domnělou - a neobyčejně
násilnou - sebevraždu Ashaada Sharifa. Sharif byl dvaceti šestiletý počítačový
analytik, který pracoval v ústředí Marconi Defense Systems ve Stanmore,
Middlesex. 28. října 1986 údajně jel autem do veřejného parku nedaleko místa,
kde zemřel Dajibhai. Jeden konec nylonové šňůry přivázal ke stromu a druhý konec
si uvázal kolem krku. Potom nasedl do svého Audi 80 s automatickou převodovkou ,
sešlápl pedál plynu, rychle rozjel vůz a tímto způsobem se sťal.
Společnost Marconi původně tvrdila, že Sharif byl jenom bezvýznamný
zaměstnanec, a že s Hvězdnými válkami neměl nic společného. spoluzaměstnanci
říkali něco jiného. Sharif měl být v krátké době povýšen. Ashaad prý také jeden
čas pracoval v sekci Vimala Dajibhaie. Vyšetřování bylo uzavřeno verdiktem, že
šlo o sebevraždu. Vyšetřovatelé tvrdili, že muž spáchal sebevraždu, protože mu
milenka dala košem. Ashaad během posledních tří let se s žádnou ženou na
veřejnosti neobjevil.
"Sharif prý měl deprese z nešťastné lásky," vysvětluje Tony Collins. "Ale
žena policii neoficiálně řekla, že byla jeho bytnou, když pracoval pro British
Aerospace v Bristolu. Ona je vdaná, má tři děti a je silně nábožensky založená.
Je velice nepravděpodobné, že by ti dva měli spolu poměr - zvláště proto, že
Sharif měl v Pakistánu snoubenku. Jeho rodina mi řekla, že ji velmi miloval."
Policie náhle příběh změnila. Začala říkat, že Sharif byl hluboce zamilovaný do
ženy, s níž byl zasnoubený, a že spáchal sebevraždu proto, že jiná žena na něho
naléhala, aby své zasnoubení zrušil.
Autority tvrdily, že v Sharifově autě našly magnetofonový záznam zprávy
"rovnající se" oznámení úmyslu spáchat sebevraždu. V ní, řekli úředníci,
připustil, že měl aféru, která by zostudila jeho rodinu. Členové rodiny, kteří
zprávu slyšeli, říkají, že to nemůže být důvod Sharifovy sebevraždy. Koroner
Sharifově rodině řekl, že "není v jejich nejlepším zájmu" účastnit se soudního
vyšetřování. "Je téměř nemožné získat informace o úmrtích, která by měla být
přístupná veřejnosti," stěžuje si Collins. "Dali mi falešná jména nebo nepřesné
hláskování jmen, nebo mi neřekli, kde se přelíčení koná. Potom je pro mě velice
těžké takové případy sledovat."
V Sharifově případu jsou důležitá dvě fakta: Ashaad v minulosti neměl nikdy
deprese a absolutně neměl důvod být v Bristolu.
V oficiálním tisku je velmi rozšířená teorie, že tato záhadná úmrtí jsou
nehody zaviněné stresem nebo jde o sebevraždy. Takové teorie mohou, ale také
nemusí být pravdivé. Podle vysoce postaveného úředníka britské vlády během
uplynulého roku a půl Ministerstvo obrany tajně vyšetřovalo firmu Marconi z
důvodu podezření na podplácení vládních úředníků a podvody. Rozsáhlé vyšetřování
si vyžádalo většinu zdrojů Ministerstva a týkalo se i subdodavatelů společnosti
Marconi a výzkumných zařízení, jako jsou Royal Military College a Royal Air
Force Research Center.
Téměř všichni mrtví vědci byli spojeni minimálně s jedním z těchto subjektů.
Pokud Marconiho zaměstnanci byli vedením přinuceni provádět krýt nezákonné
činnosti, je možné že skutečně byli vystaveni neobyčejnému stresu.
"V Americe existují značné pobídky lidem, aby věc oznámili autoritám, pokud
jsou požádáni, aby provedli nějaký nezákonný čin, jako např. okrást vládu,"
vysvětluje důvěrný zdroj v Parlamentu. "Avšak v této zemi je možná dvacet lidí,
kteří promluvili, a žádný z nich již na svém místě nepracuje. Nedostali ani
žádnou náhradu. Tady se vám žádného uznání nedostane. Budou vám vyhrožovat
žalobou podle zákona na ochranu úředního tajemství. Můžou vás vyhodit. Můžou vám
také sebrat dům a dostanete se na černou listinu.
"To je nemožná situace," dodává zdroj. "Lze si lehce představit, že tito lidé
spáchali sebevraždu proto, že se cítili velmi zahanbeni tím, co dělali. Je
možné, že některé z těchto nehod nebo sebevražd spáchali lidé, kteří brali
úplatky, ale nemohli snést pomyšlení, že budou odhaleni." Jestliže Marconi
systematicky okrádal vládu o miliony liber ročně, možná nějaký zaměstnanec
narazil na usvědčující důkazy a musel být odstraněn. Je snadné zařídit to tak,
aby to vypadalo jako nehoda.
Vezměme si například podivnou smrt Petera Peapella, který byl nalezen mrtvý
pod svým vozem v garáži svého domu v Oxfordshire. Peapell, 46 let, pracoval pro
Royal Military College of Science, světovou autoritu v komunikačních
technologiích, elektronickém dozoru a detekci cílů. Peapell byl odborník na
použití počítačů pro zpracování signálů emitovaných kovy. Jeho práce údajně
zahrnovala testování odolnosti titanu proti výbušninám.
22. února 1987 Peapell strávil příjemný večer se svou ženou Maureen, a jejich
přáteli. Když se vrátili domů, Maureen šla hned do postele, zatímco Peter odvezl
auto do garáže. Když se Maureen druhý den probudila, zjistila, že Peter v
posteli vůbec neležel. Šla ho proto hledat. Když přišla ke garáži, všimla si, že
vrata jsou zavřená. Přesto slyšela, že motor běží. Našla svého manžela, jak leží
pod autem na zádech. Jeho ústa byla přímo u výfuku. Vytáhla ho na čerstvý
vzduch, ale byl již mrtev.
Nejdřív si myslela, že smrt jejího manžela je dílem nešťastné náhody.
Předpokládala, že vlezl pod auto, aby prozkoumal klepání, které slyšel, když jel
minulou noc domů, a potom se udeřil do hlavy. Ale stojan na světlo v garáži byl
rozbitý a Peter neměl s sebou baterku. Policie měla určité podezření. Policejní
komisař, který měl stejnou výšku a váhu jako Peter Peapell, zjistil, že je
nemožné vlézt pod auto, když jsou vrata u garáže zavřená. Také zjistil, že je
nemožné vrata zavřít, když je pod autem.
Uhlíkové sloučeniny z vnitřní strany garážových vrat dokazovaly, že motor
běžel jen krátkou dobu. Přesto paní Peapellová našla tělo téměř sedm hodin poté,
co ulehla do postele. Koroner nebyl schopen určit, zda šlo o vraždu, sebevraždu
nebo o nešťastnou náhodu. Podle Maureen Peapellové Peter neměl k sebevraždě
důvod. Neměli žádné manželské, ani finanční problémy. Peter svoji práci miloval.
Právě dostal přidáno a podle jeho kolegů nejevil "absolutně žádné známky
stresu." Možná se nikdy nedozvíme, kdo vraždí tyto vědce. Každý má nějakou
teorii.
Konzervativní National Forum Foundation se sídlem ve Washingtonu D.C. věří,
že za těmito vraždami stojí evropští levicoví teroristé, jako jsou například ti,
kteří spáchali pumový atentát na byrokrata ze Západního Německa, jenž sjednával
kontrakty na Hvězdné války. Tato skupina také tvrdí, že tito teroristé mají na
svědomí také smrt, způsobenou pumovým útokem, ředitele výzkumu společnosti
Siemens - západoněmecké high-tech elektronické firmy.
Odvážnější teorie navrhuje, že Rusové vyvinuli elektromagnetické "paprsky
smrti", pomocí nichž nutí britské vědce k sebevraždě. Zastánci této teorie
tvrdí, že ultrakrátké vlny emitované tímto přístrojem interferují s mozkovými
vlnami cílové osoby, čímž u ní dojde k prudké změně nálady a sebevražedné
depresi.
Tato zbraň je geniální v tom, že oběť všechnu špinavou práci odvede sama.
Pokud Sověti opravdu vyvinuli takovou zbraň, proč s ní zabíjejí zrovna britské
vědce?
Jsou tito vědci obětí korupce ve zbrojním průmyslu? Byli zapleteni do nějaké špionážní hry? Jsou tato úmrtí obyčejnými náhodami? Kdo ví?
Poskytl: Para [para@clara.net]