Kritika Einsteinovy teorie relativity

Lubomír Vlček

 

Sir Carl Popper:

“Znalosti a informace postulují rychleji díky vědcům, kteří se pokoušejí teorii zpochybnit, spíš než vlivem těch, kteří se ji snaží dokázat.”

Einstein udělal vážnou chybu, když Galileův princip relativity prohlásil za platný pouze pro rychlosti v<<c, c, kde c je rychlost světla, a učinil z toho základ speciální (a obecné) teorie relativity. Vyloučil galileovský systém souřadnic a zachoval platnost zákona setrvačnosti. Zevšeobecnil také jeho platnost pro systémy pohybující se určitou rychlostí.

Einstein napsal: “Přední teoretičtí fyzici tudíž více inklinovali k vyloučení principu relativity navzdory faktu, že nebyla nalezena žádná empirická data, která odporovala tomuto principu.” – A. EINSTEIN: RELATIVITY, THE SPECIAL AND THE GENERAL THEORY, autorizovaný překlad ROBERT W. LANSON, 4. vydání, Londýn 1921. Ukážeme si, že empirická data odporují Einsteinovým principům relativity.

V tomto bodě jsme připraveni diskutovat otázku platnosti myšlenky časoprostorového rámce. Odpověď na tuto otázku může být negativní. Nicméně, existují dvě obecná fakta, která původně svědčila ve prospěch myšlenky časoprostorového rámce.

Jsou to:

  1. Tvar interferenčního pole.
  2. Podoba intenzity pohybujícího se náboje.

V druhé části ukážeme, že tvar interferenčního pole pohybujícího se média není lineární (zbývá, aby metrologové dokázali, že interferenční pole je také nelineární pro médium v klidu).

Také ukážeme, že podoba intenzity pohybujícího se náboje je asymetrická.

Einstein udělal zásadní chybu. Tu autor dokáže přehodnocením experimentů Kafmanna, Fizeaua a Harrese ve světle nové teorie (intenzita pohybujícího se náboje, nelineární tvar interferenčního pole, atd.).

 

Einsteinův bludný kruh

Einsteinovy dva axiomy:

  1. zákon šíření světla ve všech inerciálních soustavách
  2. zákony fyziky (tj. zákon o šíření světla), identické ve všech inerciálních soustavách , znamenají, že světlo se šíří ve všech inerciálních soustavách rychlostí c. S tímto tvrzením můžeme souhlasit pouze v případě uzavřeného souřadnicového systému, kdy je médium pevně spojeno se soustavou (tj. s jejím systémem souřadnic). Jinak, pokud máme souřadnicové osy inerciálních soustav s běžným médiem, potom je pouze jedna soustava (souřadnice x, y, z) pevně spojena s médiem. Přestože se světlo šíří rychlostí c, vzhledem k jiným inerciálním soustavám to není pravda! Ve všech inerciálních soustavách, které nejsou pevně spojené s médiem se světlo nepohybuje rychlostí c.

Podle Einsteina výraz vakuum (prázdnota) zřejmě znamená jednotné médium. To opět není pravda.

Vakuum se skládá z elementárních částic, které také setrvávají v určitém pohybu. To znamená, že je možné pevně spojit s daným vakuem pouze jedinou soustavu, která se vůči vakuu (mediu) pohybuje nulovou rychlostí. Je evidentní, že je možné vytvořit vakuové laboratoře na různých planetách. Na všech se světlo pohybuje rychlostí c. Ale vzhledem k jiným inerciálním soustavám planet je rychlost světla různá. Existují různá vakua, která se pohybují různými rychlostmi. Einstein se schoval za zákon o šíření světla "ve všech časech", takže oba Einsteinovy axiomy mohou "platit" současně.

Einstein opravil skutečné rozdíly v rychlostech světla v různých inerciálních soustavách "různými časy" ve fiktivním "ČASOPROSTORU". Pomohl si směsicí "prostor-čas" matematicky vyjádřenou rovnicemi Lorentzovy transformace. Potom si vypomohl dalšími novými výrazy, které zachraňují to, co není možné zachránit, čímž tyto pojmy představují následující uzavřený začarovaný kruh:

 

Lorentzovy transformační rovnice

Lokální čas

Kovariantní rovnice

Fyzikální definice současnosti

Neměnný interval

Lorentzovy transformační rovnice

 

Ukázali jsme, že myšlenka časoprostorového rámce je zcela chybná. Všechny pojmy v uzavřeném bludném kruhu, včetně "střední řádné doby života částice", vypočítané na základě Einsteinovy teorie relativity, která ve skutečnosti ani nebyla změřena při experimentu, jsou absolutně falešné. Fyzika je zaplavena takovými zavádějícími pojmy. Je třeba fyziku očistit. Je třeba striktně rozlišovat změřené hodnoty dob života částic od tak zvaných řádných (kratších) Einsteinových pochybných dob života částic, které berou v úvahu rychlost a zkracují skutečnou dobu života na fiktivní řádnou dobu života, zobrazovanou v tabulkách. Tabulky řádných dob života částic by měly být odstraněny z fyzikální literatury a nahrazeny skutečnými změřenými dobami života elementárních částic současně s jejich změřenými rychlostmi. Nesprávné představy v Einsteinově začarovaném kruhu vedou k logickým předpokladům pro falešné pojmy ve fyzice, jako jsou různé časy v různých soustavách, kontrakce délky, tenzor momentu energie, paradox dvojčat, paradox hodin, ekvivalence hmoty a energie, atd. To je důvod, proč je nutné tento chaos odstranit z fyziky a klasické experimenty vidět v reálném světle.

Není možné zavrhnout Einsteinovu teorii relativity pomocí jednoho nebo několika experimentů. Je nutné rozetnout začarovaný kruh… Kombinace souřadnice času se souřadnicemi prostoru na časoprostor je osudná matematická chyba, na jejímž základě onen začarovaný kruh vznikl.

Je to podvod fyziků, včetně Einsteina. (zdůraznění přidáno)

 

Přehodnocení výsledků experimentů

Velká část "důkazů" o platnosti speciální teorie relativity vznikla v době, kdy tato teorie byla nová a dosud nebyla všeobecně přijata. Experimenty by měly prověřit a potvrdit nebo vyvrátit teorii relativity.

Jsou to experimenty Fizeaua, Kaufmanna, Morley-Michelsona. (Žil jsem v domnění, že Morley-Michelsonův experiment teorii relativity předcházel, a že teorie relativity vznikla jeho špatnou interpretací, jak tvrdí někteří autoři-pozn. red.)

 Všechny tyto experimenty budou posouzeny ve světle nové teorie relativity. Předpokládáme, že se tak stane na základě nové definice média, našeho nového zevšeobecněného zákona setrvačnosti, zákona o šíření světla (vlny, intenzita), naší nové definice ekvivalentního systému souřadnic našeho principu relativity, Dopplerova principu se správnými vztahy, nelineárního tvaru interferenčního pole v pohybujícím se médiu a vždy platné (nejen staticky) Maxwellovy rovnice.

 

(Úryvek z knihy Lubomíra Vlčka Nové trendy ve fyzice)