Tři životopisy

Ludwik Kowalski, <kowalskiL@mail.montclair.edu>
Montclair State University, Upper Montclair, N.J.

Tyto tři krátké životopisy Fleischmanna, Ponse (chemici) a Jonese (fyzik) byly okopírovány ze stran 46-49 knihy E.F. Mallovea : "Fire from Ice; Searching for Truth Behind the Cold Fusion Furror," John Wiley & Sons, New York, 1991. Tuto knihu vřele doporučuji, stejně jako knihu J. Huizengy "Cold Fusion; the Scientific Fiasco of the Century," Oxford University Press, Oxford, 1993, všem, kdo se o téma studené fúze zajímají.

Martin Fleischmann, nyní naturalizovaný britský občan, se narodil 29. března 1927 v Karlových Varech, v bývalém Československu, židovským rodičům. Rodina se přestěhovala do Anglie, aby se vyhnula nacistické perzekuci. Martin během války chodil na střední školu v Sussexu, po válce navštěvoval Imperial College v Londýně (1947-1950) a ve věku čtyřiceti let získal profesorské křeslo v oboru elektrochemie na univerzitě v Southamptonu. Fleischmann byl považován za dokonale renezančního člověka s brilantními a tvůrčími myšlenkami – ne všechny měly úspěch, ale to již je povaha tvořivosti. Když člověk naslouchá slovům Martina Fleischmanna, má pocit, že obraz všestranně nadaného člověka mu padne jako rukavice.

Od roku 1986 je Fleischmann členem Královské společnosti. Této pocty se dostalo jen nejvýznamnějším vědcům. Je autorem více než 200 vědeckých prací – u řady z nich je Pons spoluautorem – a spolupracoval na množství učebnic. Fleischmann v roce 1979 od Královské společnosti obdržel medaili za elektrochemii a termodynamiku. Byl prezidentem Mezinárodní elektrochemické společnosti (1970-1972). V roce 1985 dostal palladiovou medaili (jak symbolické!) od americké Elektrochemické společnosti. Fleischmann se v roce 1950 oženil a je otcem tří dětí (syna a dvou dcer) a dědečkem čtyř vnoučat. Ve volném čase se věnuje celé řadě zájmů od lyžování, procházek přírodou a hudby až po zálibu, která je příznačná pro chemika – vaření. (Ti nemnozí čtenáři, kteří si stále myslí, že Martin Fleischmann je žvanil, jistě uvítají informaci, že žije na Duck Street v jednom krásném anglickém městě.)

B. (Bobby) Stanley Pons je dost mladý na to, aby byl synem Martina Fleischmanna. Je mírně ironické, že Pons se narodil v roce 1943 v malém městě Valdese, ležícím v podhůří Severní Karolíny, protože v den, kdy byl oznámen objev studené fúze, u skalnatého pobřeží Aljašky ztroskotal obrovský tanker Exxon Valdez (stejná výslovnost jako Valdese). V Chicago Tribune se brzy objevila karikatura od MacNellyho, která spojovala studenou fúzi s olejovou skvrnou. Ropou zmáčený pták, sedící na bóji, říká stejně černému (od ropy) lachtanovi, „Další otázky, jak se ty fúzní experimenty provádějí?“

Ponsovi italští předkové byli protestanti a ze Starého světa uprchli před náboženským pronásledováním. Nyní, sice méně výrazně, ale podobně, byl Stan Pons napadán mnoha členy vědecké komunity. Musel vynaložit velké množství energie, aby se ubránil. Od mládí do současnosti je Pons velmi sportovně založen, zabývá se převážně běžeckými závody a fotbalem. Vřavě kolem studené fúze unikal díky své lásce k lyžování, které ve chvílích volna provozoval ve Wasatch Mountains, někdy společně s Fleischmannem. Také Pons byl v dětství zlákán světem chemie – stejně jako mnoha dětem mu rodiče koupili chemickou soupravu.

Pons navštěvoval univerzitu Wake Forest ve Winston-Salem, North Carolina, promoval v roce 1965 a začal pokročilé studium na University of Michigan v Ann Arbor. Ale v roce 1967, kdy měl doktorát téměř v kapse, jako nejstarší ze tří bratrů opustil školu, aby pracoval v otcově prosperující textilce a řídil rodinnou restauraci v North Palm Beach, Florida. Nakonec jej láska k chemii vrátila zpátky k aktivní vědě. S podporou fakulty na univerzitě v Southamptonu v Anglii pokračoval ve studiu chemie a v roce 1978 získal akademickou hodnost Ph.D. Martin Fleischmann byl jedním z jeho profesorů. Po působení na fakultě Oaklandské univerzity v Rochesteru, Michigan, a na University of Alberta v Edmontonu Pons v roce 1983 přešel na univerzitu v Utahu, kde se v roce 1986 stal jejím profesorem a v roce 1988 předsedou katedry. Je autorem a spoluautorem 150-ti vědeckých publikací.

Narozdíl od Fleischmanna a Ponse byl Steven Jones dobře znám fyzikům a komunitě kolem horké fúze, což mu dávalo důvěryhodnost, kterou Fleischmann a Pons nemohli získat. Že Jones ve stejné době přišel s odlišnou věcí, která však se studenou fúzí souvisela, může paradoxně zvýšit věrohodnost tvrzení Fleischmanna a Ponse. Zpočátku však byl zmatek kolem Jonesových tvrzení z důvodu jeho dobře známé předchozí práce o studené fúzi jiného druhu – konceptu nazvaného muon-katalytická fúze (Kapitola 6).

Mnoho těžkostí, které vznikly mezi Fleischmannem a Ponsem na jedné straně a Jonesem na druhé straně – tření, které se nyní značně zmírnilo – muže být částečně přisuzováno rozdílnosti povah. Jones je z tohoto trojlístku nejmladší – narodil se v roce 1949 a byl vychováván v duchu mormonské církve se všemi jejími náboženskými názory a morálním kodexem. Jones byl misionářem církve „Nových svatých“ (Church of Latter-Day Saints) v Evropě a nepije alkoholické nápoje, kávu ani čaj. Je otcem sedmi dětí. Jeho brýle bez obrouček mu dodávají poctivé, téměř skautské vzezření; hovoří klidným hlasem a váhavě. Jones svou vědu provozuje téměř doslova s náboženskou horlivostí. Jeho bývalý spolužák ji vyjádřil mottem Brigham Young University, „Sláva Boží je inteligence.“ Zhruba deset let Steven Jones a jeho kolegové zkoumají muon-katalytickou fúzi, techniku, která experimentálně prokázala existenci fúzní reakce o nízké intenzitě při pokojové teplotě se vzorkem deuteria – jde o studenou fúzi svého druhu.

Zdroj: http://blake.montclair.edu/~kowalskil/cf/index.html

Překlad: Ladislav Kopecký