Jedna z nejzajímavějších metod vytvoření bezreakčního pohonu je známá jako vírový systém Viktora Schaubergera. Na internetu je publikováno množství dohadů o takzvané "diamagnetické levitaci", při které se vytváří vír zvláštního tvaru (logaritmická spirála o proměnném poloměru, stoupání spirály se zvětšuje se zmenšováním poloměru). Voda, pohybující se po dané trajektorii, se urychluje. Kromě toho se objevuje tahová síla ve směru osy rotace, která je způsobená interakcí rotuj
ícího tělesa a vody. Při mých pokusech roku 1999 byla na nepohyblivé těleso připevněna závitová spirála tlačící rotující vodu ke středu, čímž se vykonávala práce proti odstředivé síle, která se snaží přemístit hmotu (média) na maximální poloměr rotace. Rotace vody bylo dosaženo pomocí motoru s vrtulkou.
Voda se vrací dolů ve směru osy po stranách nádoby. Zjednodušené schéma takového asymetrického víru s osovým vstupem a radiálním výstupem vidíte na ob
rázku.
Otáčení způsobuje vznik radiální odstředivé síly. Reaktivní síla působí na systém ve směru osy, aby byla odstředivá síla kompenzována.
Důležitý doplňující detail: Tečný směr výstupu vody může být využit ke zvýšení krouticího momentu systému a za určitých podmínek se vír může sám udržovat. V řadě prací jsou podobné vírové struktury aplikovány na modely procesů probíhajících v éteru a v oblasti elementárních částic. Připomeňme si například práci na toto téma od Gerona Alexandrijského.
Známá je také další technologie Viktora Schaubergera
v oblasti gravitace, která využívá dva rotující disky, mezi nimiž se vytváří spirálový pohyb vody od středu k periferii. Rozdíly spirálové struktury na povrchu horního a spodního disku zabezpečují různou relativní rychlost vody a příslušný gradient tlaku vody ve vertikálním směru.Z ruštiny přeložil Ladislav Kopecký